2024

Únor

...Honza na ČT art a soustředění v Hrazanech

Větou „Hudba je prožitek!“ začal Honzův rozhovor pro ČT art. Zazněla jména učitelů jako Olga Ježková, Martin Ballý, Luboš Mrkvička a především František Emmert, z autorů například litevský skladatel Rytis Mažulis, u nějž Honza absolvoval stáž. V únoru přišla i zpráva, že Ostravské centrum nové hudby zařadilo Honzovu sborovou skladbu Chví se čas na své album.

Těsně před soustředěním jsme si užili docela napínavé hlasování sboru k výběru skladby pro Jabloneček. K dispozici byly tituly Tak už jdeme do finále a Můj čas. Hlasování bylo po celou dobu vyvážené téměř absolutně, a aby to bylo ještě napínavější, vyšlo nakonec naprosto přesně napůl. Nezbylo, než aby Marek výslednou Můj čas vylosoval. Pro doložení objektivity nám průběh svého hlasování ještě natočil.

Soustředění nám Mišák zařídil v další nové lokaci. Tentokrát nás páteční Radovanova spanilá jízda v našem busu dovezla do Hotelu Hrazany nedaleko slapské přehrady, a to v polovině února. Skladby: Rozdvojení téhož, Gurale, Bašana, obnoveně Můj čas a nově Fantom opery.

Před soustředěním Marek vyhlásil, že budeme moci předvést své individuální znalosti Rozdvojení téhož prostřednictvím sextetů. Tedy dva kluci v každém ze tří hlasů. Aby se ti, kdo to ještě nezažili, nezalekli zbytečně předem, dal si Marek tu práci a k sextetům sepsal relativně rozsáhlý text.

„Cílem je motivace ke znalosti skladby, žádná další přiznaná nebo nedejbože skrytá agenda,“ napsal sbormistr mimo jiné. Šlo pouze o Rapy 1-4. Marek ujistil, že přípravu projedeme předem a že i během performance můžeme počítat s jeho podporou. Nakonec šlo vše hladce.

Celkově proběhlo soustředění pohodově v úžasném prostředí a neskutečně nádherné přírodě. Žádný divoký mejdan se tentokrát nekonal, neboť mnozí z nás ctí suchý únor.

Nikdo nás tam při pobytu ani při zpěvu nerušil, jen místnost pro zkoušky byla kvůli nižšímu stropu méně vzdušná. Celkový dojem byl ovšem tak silně pozitivní, že hned na dubnové soustředění pojedeme opět tam.

Peťo z basu se nabídl s vedením hlasových tréninků již v lednu. Během jedné zkoušky svůj způsob práce předvedl a padlo rozhodnutí, že se nám bude po jednotlivých hlasech věnovat. Bohužel Peťu skolila zákeřná krční indispozice, a tak jsme si úvod cyklu odsunuli až na březen.

Během února jsme začali organizačně chystat první pěvecký výstup Doodles ve sněmovně. Nabídku jsme dostali od Tobiáše Frýdla, který tam měl v dubnu prezentovat svůj projekt Víra v barvách duhy na podporu Manželství pro všechny.

Koncem února ovšem parlament rozhodl jinak. Ve finálním, třetím čtení poslanci schválili, že stejnopohlavní páry nebudou moci uzavírat manželství, ale partnerství. I místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová k situaci uvedla, že se lidé budou bohužel dále dělit na dvě kategorie. Návrh novely tradičně čekají zastavení v senátu a u prezidenta republiky.

Březen

...Prague Music Performance a Rozdvojení téhož

Stále nemáme druhý sbor, který nás doplní během koncertu Prague Pride. Po několika pokusech vytipovat a oslovit případné partnery hledáme dál.

Pro soustředění před tímto koncertem zvažujeme dvě lokality. Za tradiční Hlubočepy u kluků se staví například Marek, protože si cení relaxace u bazénu, kterou si podle něj po celém roce práce zasloužíme. Objevily se ovšem i hlasy, že jsme v sálu s jelenem v hospodě ve Slivenci, kam nás loni v létě zahnalo vrtkavé počasí, udělali mnohem víc práce.

Na zkoušky pro PMP jsme si vyhradili dle původních doporučení večery celého týdne před festivalem. V reálu zkoušejí v úterý jen naši tři sólisté, sbor jako celek má na HAMU zkoušky ve středu a čtvrtek; v pátek máme nakonec volno.

Do toho řešíme outfit. Nově sestavená módní komise zvolila černou od pasu dolů u každého z vlastních zdrojů. S důrazem na požadavek, aby kalhoty byly bez jakýchkoli ozdob, tedy bez cvočků, výšivek i děr.

Od pasu nahoru se komise rozhodla pro jednotnou košili na náklady sboru a nám dala vybrat odstín. Zvítězil střední tón šedé s nepatrným leskem. Růžové doplňky poskládáme z toho, co kdo máme, a ze sborových zásob. Zůstáváme u jednotného odstínu starorůžové, vzorník Hedva, který jsme si odhlasovali již před lety a na který jsme v poslední době po dvou silných vlnách nováčků trochu pozapomněli.

Akce v DOXu bude podle všeho obrovská. Řeší se tedy vedle outfitu a jeho dostupnosti pro každého člena i fůra dalších věcí. Mimo jiné i údajný prodej vstupenek na PMP na stání. Do toho nám Honza například píše, že upravil po soustředění instrumentaci chorálů.

Nyní s námi bude hlavní melodii hrát baskytara a harfa. Také se na začátku objeví motivek navozující začátek melodie, připsal autor do vzkazu.

Během zkoušek nás Marek postupně připravoval ve dvou rovinách. Tou první byla samozřejmě znalost skladby jako takové, i když Rozdvojení téhož budeme zpívat z not. Tradiční koncertní podmínkou jsou ovšem černé desky v dobrém stavu, bez ornamentů a nálepek.

Ve druhé rovině nás Marek chystal na situaci pro nás novou. Nejen že nás bude řídit někdo jiný než on; to už jsme ostatně zažili například s Květou v Jablonečku před pěti lety. Tady ovšem nebude Roland dirigovat pouze nás, nýbrž celý orchestr k tomu.

Základní rada je jasná: držet se ve svém projevu všeho, co jsme si k interpretaci Honzovy skladby doposud řekli a co jsme se pro tuto věc naučili. Přestože nám to dirigent svým gestem neukáže.

Zkoušky na HAMU byly v podstatě jen jakousi předehrou, prvotním oťukáváním se, dirigenta s námi a nás s jeho gesty a postupy. Celkový dojem z HAMU nebyl úplně špatný ani extrémně nadšený. Negativní roli ovšem nesehrály tréma nebo neznalost, ale stísněnost zkušebny, kde zvuk Honzovy kompozice nemohl vyniknout z důvodů fyzikálních. Přesto Roland zkoušku uzavřel jedním slovem: „Bravissimi.“

Doprovázela nás samozřejmě v různých podobách potřeba řešit i technické a organizační okolnosti. V tomto ohledu vyzněla komicky například Markova poznámka před druhým dnem zkoušky celého sboru na akademii: „To jídlo tam na parapetu je od organizátorů pro nás, nemusíme tu hladovět jako ve středu. Tyto festivaly mívají velmi provizorní podmínky.“

O víkendu už jsme se přesunuli do budovy DOX+, v níž se multifunkční sál nachází. Hned v úvodu nás zarazily v zázemí pro účinkující tři paravány na převlékání… S nápisy muži, ženy, sbor.

Bára, alias Bee, která nás měla na starosti, nám k tomu dodala vysvětlení jednoduché. Delší dobu žije v Holandsku a tam už nikdo otázky muži/ženy neprožívá. Zde v Česku se to ovšem stále řeší až přehnaně, proto jsme se setkali s tímto výsledkem.

„Věřím, že to bude Grand Finale, i když je to také značka toaletního papíru,“ zahájil Marek naši přípravu v zákulisí. Přidal poděkování za čas, který tomu všichni věnujeme a který bychom mohli trávit každý během celého víkendu kdekoli jinde. Zpívajících se nás přitom sešlo celých sedmatřicet, včetně něj.

Sobotní aktivity všech přítomných mají jasný cíl: nejen se na neděli připravit, ale pořídit i zvukový záznam. Před samotnou nahrávanou zkouškou se tak při své přípravě v zázemí soustředíme na tradiční témata:

Nádechy v místech, kde by neměly být. Výslovnost hlásky „s“, u níž je potřeba neustále opakovat, že ji máme pokaždé přilepit až k následující slabice. Kdo po delším tónu nevydrží s dechem, nevyslovuje „s“ vůbec. On už to někdo vysloví za něj. Hlavně, aby ta hláska zazněla jen jednou, a to na úplném konci fráze. Les sykavek je proti tomu absolutně nepřípustný.

Další naléhavou věcí je potřeba dívat se na dirigenta neustále, a to přes horní okraj not. Důvod je prostý. Roland často mění tempo dirigování. Tedy že zvolní či zrychlí během jediné fráze. K pohledu do not Marek pro klidnější pocit ještě připomněl, že už stejně známe 80 procent celého svého partu zpaměti.

Na to začali své postřehy k tomu, na co se soustředit či čemu se vyhnout, přihazovat sami členové sboru. S každou z těchto připomínek se Marek rozzářil, protože to byly poznámky trefné, věcné a jednoznačně na místě.

Konečně jsme se začali věnovat samotnému zpěvu, jednotlivým částem a frázím: „Máte při tom smutné obličeje,“ konstatuje Marek a dodává, spíše ironicky než věcně: „Jestli to není mnou…“

„Kdyby si Roland dal na čelo nápis AKTIVNĚ,“ ukazuje Marek pomyslný pruh na svém čele, „máte vyřešenou polovinu problému.“ V tu chvíli sbor ožije a na následující frázi je to znát: „Tohle bylo přesně ono, takhle do toho ten život nalijte.“

„Ty nám ty slova ukazuješ pusou a tohle Roland nedělá,“ zazní ze sboru postřeh téměř dětinský. Na to Marek nadskočí…

Teprve až teď si uvědomí, že už mezi kluky určil v rozestavení jejich sudé a liché pozice, ale sám mezi ně zapomněl započítat sebe. Bude při vystoupení stát na rozhraní tenoru a barytonu: „Všechno je jinak nakonec.“

Jsme připraveni.

„Fascinující mumraj, že?“ zdvihne Honza obočí při pohledu na instrumentalisty ladící své nástroje v sále a hemžící se naše kluky za nimi. Roland si nastavuje výšku stojanu pod svými notami. Následuje pár technických poznámek a nahrávání může začít.

Rap 1 se odehrál s naprostou samozřejmostí. Chorál 1 byl neskutečně tichý, nepostrádal přitom napětí. A Davidovo sólo v Intermezzu 1 bylo dech beroucí. Ovšem po druhém intermezzu už se neudržel ani sám Roland a oběma sólistům zatleskal neslyšně. Kvůli nahrávce se jeho ruce vždy zastavily ve vzduchu kousek od sebe.

Ve druhé polovině bylo potřeba pár technických detailů doladit, například jaký zvuk si Honza představuje v jedné pasáži od bicích. Určitá místa si dirigent vyžádal zopakovat. Celkový dojem ale byl jednoznačně pozitivní.

Už během zkoušky vypadalo přímo úchvatně, jak si Honza celé provedení nachystal z pohledu diváka. Na tmavém podkladu nad našimi kluky září bílým písmem u každé části skladby všechny náležité informace: název části, autor jejího textu s rokem vzniku, jméno překladatele a celý text ve zpívaném jazyce plus překlady do češtiny, případně angličtiny.

Kdo na koncert 6PREMIERES do budovy DOX+ přijde, u našeho vystoupení bude frázi za frází v každém okamžiku vědět, jaké sdělení se mu předkládá. O jaké jde poselství, z jakého století a z jakého civilizačního okruhu.

„Ve zkušebně to splývalo, tady to znělo výborně,“ shrnul pak Honza v šatně dojem ze zvuku. „Bylo to skvělé, Marek vás výborně připravil.“

S oceněním za námi přišel po zkoušce do zákulisí i sám Roland. „Beautiful,“ zopakoval několikrát za sebou. A přidal: „Beautiful voices“ s poznámkou, že nadšena byla i jeho žena sedící v publiku. Roland Dahinden je přitom sám uznávaný švýcarský skladatel náročné soudobé hudby.

Podle informací od hlavního organizátora Prague Music Performance Jana Bartoše se během akce nahrává audio i video. Jiné nahrávání bude striktně zakázáno. Záznam půjde na youtube kanál Supraphonu, který má 339.000 odběratelů. Audio bude navíc v digitální distribuci téže značky.

„Nahrávací tým je nejzkušenější, jaký můžeme mít,“ nezapomněl Honza zdůraznit. „Jakub Hadraba nahrává pro Supraphon a Českou filharmonii.“

Sobotní přípravy jsme završili v holešovické restauraci Hamburg. Marek se chce v jednu chvíli odvolat na jedno konkrétní místo ve skladbě, hledá ho v partituře a ze sboru se k němu ozve: „Cože? Ty se koukáš do not?“

S popíjením jsme to nijak nepřeháněli. Jen jsme se najedli a rozešli. Šetřili jsme síly.

Den D na Květnou neděli je tady. S ním pořad 6PREMIERES a v něm světová premiéra Honzovy skladby Rozdvojení téhož. Je to zároveň premiéra Doodles na poli soudobé vážné hudby. A Marek přidal poznámku, že jde také o první vystoupení našeho sboru na profesionálním koncertu.

Dá se možná polemizovat, že jsme se profi koncertu zúčastnili již na Pražské křižovatce s Pavlem Vítkem. Tehdy jsme ovšem byli pouhým křovím a v jedné písni, tady jsme plnohodnotnou součástí celé kompozice i akce.

Vrchol našeho tříměsíčního úsilí začíná tím, že se za námi v obrovském sále šatny při našich dechových cvičeních a rozezpívávání převlékají instrumentalisté orchestru PMP. Courají se přitom sem a tam a ani se nijak nesnaží chovat tiše. S námi to ovšem nehne a pokračujeme svým tempem.

Přichází Bára Bee, aby za asistence svých kolegyň předala každému účinkujícímu jmenovitě program s věnováním a tubou pastilek na zdravý a silný dech. Sbormistr se přitom od ní dozvídá: „Vy máte vzorný sbor.“

Marek ještě připomíná další výjimečnou věc z pohledu historie sboru. Na rozdíl od všech dosavadních akcí nebude před samotným vystoupením prostor pro rekapitulaci našeho kompletního zpěvu. Pro nástupy v rapech, které Roland neukazuje explicitně, ještě Marek přidává technickou pomůcku podle akordeonu. A Honza dodává k basům, že v rapu není třeba být hlasitější, stačí přidat na ostrosti stylem „ge, ge, ge“.

Půjdeme na scénu jako třetí ze šesti vystoupení. Diváci budou o pauzách mezi nimi chodit ven ze sálu, kde se mezitím přeskupí nástrojové obsazení i záznamová technika. Na závěr naší přípravy za námi do šatny přichází Roland, aby nás pozdravil, a Marek po konzultaci s ním dodává: „Takže klanět se budeme.“

V sálu už jsou nachystány všechny nástroje, které nás budou doprovázet, a za ně nastupuje do oblouku zadní řada Doodles. Jen co se celá naplní, přichází první řada před ni. V obecenstvu tou dobou sedí šest diváků; všichni ostatní jsou venku ve foyer. Muzikanti dolaďují nástroje a opakují si různé postupy z kompozice.

Ukazuje se, že módní komise zvolila nejlepší možnou variantu. Jakákoli jiná barevná kombinace by byla o třídu horší. Šedá s černou vysloveně zapadají do celkové strohosti betonového sálu, starorůžová v jednotném odstínu decentně naznačuje naši orientaci.

Ostatně tématem skladby jsou explicitně nebo latentně homosexuální texty napříč staletími a kulturami. Zpívat se bude česky, řecky, italsky, anglicky a trochu i japonsky.

Sál potemňuje, na scéně proti tomu světla přibývá. Diváci začínají přicházet. Po prvním rapu se nám dává za ticha pauzy do štkaní jakýsi předškolní divák. Roland nedá pokyn k nástupu, dokud mrňouse rodič nevynese ven.

Po Davidově sólu následuje potlesk publika. Další intermezza se sólisty se potlesku již nedočkají. Kompozice plyne tak, jak má, stejně tak doprovodné texty nad ní.

Je po všem. Klaní se dirigent, uklánějí se instrumentalisté. Trojice našich sólistů jde dopředu a uklání se i s dirigentem, celý sbor se klaní za nimi. Je po všem, všichni postupně, řada za řadou, odcházíme.

„V první části jste byli tak zlí, že to rozplakalo i to nebohé dítě,“ zazní Markova slova hned po příchodu do šatny. Ocenit nás a poděkovat nám přišel za námi do zázemí i Roland. 

„Já jsem šťastnej,“ shrne pak Marek za paravánem celkový pocit.

„Já jsem šťastnej, že ve středu zkouška není,“ dozvídá se vzápětí od Honzy Jirmuse a začíná se naoko kabonit. „A že můžu konečně na středeční pub quiz,“ zazní pointa. Vše odpuštěno.

Závěrečné hodnocení bylo tentokráte na Honzovi, protože sbormistr vystoupil jako jeden z účinkujících. Výkonem sboru byl Honza velmi spokojen. Přidal obsáhlé povídání, kde vypíchl úsilí, otevřenost, vytrvalost i nadšení. Zmínil i ochotu nechat se překvapit.

„Tato náročná cesta vedla k cíli, který si většina z nás nedovedla v průběhu nácviku ani představit,“ napsal Honza mimo jiné. „Výsledek stál za to, s provedením jsem velmi spokojen.“

Doodles podle něj dokázali v takové konkurenci i v takovém kontextu nejen obstát, ale i zazářit. Individuální poděkování přidal sólistům, a to za „nanejvýš osobní vklad, nadstandardní úsilí a výrazově silné podání náročných partů.“

Honzovo nezaujaté poděkování si vysloužil i Marek: „Zatímco jsem usilovně pracoval na dalších částech, on držel tempo nácviku, udržoval týmového ducha a vedl sbor k cíli. Dělat obojí současně by pro jednoho nebylo v lidských silách.“

Pro celý sbor k tomu Honza přidal: „Znovu jsem si uvědomil, jaká jsme skvělá parta individualit a srdcařů, kteří se nebojí za to vzít! Bez Vás by tato náročná, ojedinělá a ambiciózní skladba nemohla vzniknout.

Pozitivní ohlasy jsme mimo jiné dostali též od členů instrumentálních souborů, kteří přitom hráli o dost jinou hudbu.

Cíle bylo zdárně dosaženo, proskinisis.“