2020
Jarní přípravy na velké koncerty
Rok 2020 jsme zahájili běžnou přípravou na jarní koncertní sezónu na středečních zkouškách. Paralelně s tím jsme ovšem začali rozvíjet plány na rok 2021, který pro nás představuje desetiletý milník působení sboru. Koncertní sezónu máme před sebou silnou. Čeká nás velký koncert v Praze, kdy se přesouváme opět do většího sálu, tentokráte do Kulturního domu Domovina, koncert s ženským sborem Mammas & Mammas v Benešově a náš první zahraniční koncertní výjezd na východ, do slovenské Bratislavy. Osvěta chce do světa.
Zimní soustředění jsme měli opět v Ráji a opět jsme zahájili zkoušení již v pátek večer. V barevných mikinách s bílými límečky jsme pak vytvořili další venkovní skupinové foto. Postavy v barevných mikinách na zeleném trávníku vytvářejí písmeno D. Všichni koukáme k nebesům, odkud jsme bráni shora. Také jsme si nastínili aktivity k 10. výročí na další rok, což bude především velký koncert s hostujícími sbory, s nimiž jsme doposud společně koncertovali.
Neuskutečněný koncert v Bratislavě
Bratislavský koncert jsme pojali jako svůj první výjezd do zemí na východ od ČR. A s osvětovými pohnutkami i pochybami, nikoli vycucanými z prstu. O Slovensku se v souvislosti s LGBT scénou říká ledacos. Organizátoři Dúhový Pride Bratislava 2019 na svém webu mimo jiné uvádějí, že se na Slovensku na kampani proti LGBT komunitě podílejí s radikály i vládní a opoziční strany.
Na Slovensku stále neexistuje žádná právní ochrana pro páry stejného pohlaví a jejich rodiny. Nejedeme sice do úplné jámy lvové, gay pride měl loni v Bratislavě devátý ročník, ale procházka růžovým sadem to asi nebude.
Již snaha některých z nás udat lístky na naše bratislavské vystoupení narazila mezi slovenskými kamarády na neochotu. Patrikův příklad: ze stovky oslovených dvě třetiny odmítly rovnou s tím, že se žádných gay aktivit zásadně neúčastní a nebudou, a někteří další zpochybnili i význam existence gay sboru. Ne nadarmo žije spousta slovenských gayů v Praze.
Ovšem i v této situaci se projevil náš smysl pro humor. Hned v únoru se po spekulaci českých médií o sexuální orientaci slovenského premiéra Petera Pellegrina mezi námi objevily narážky, zda naši akci Peťo nezaštítí. Zaštítil ji ovšem sám primátor Bratislavy Matúš Vallo. Není to ale naší výjimečností, tuto jeho podporu získal před námi i bratislavský pochod hrdosti.
V našem případě se ovšem na primátorovu hlavu snesla kritika ze strany bratislavské facebookové skupiny Staromešťania. Jeho podporu našemu koncertu označili za diskutabilní vzhledem k tomu, že se akce má uskutečnit v den výročí vzniku Slovenského štátu, ktorý bol podľa nich „údajně fašistický“. Podotýkají ovšem, že proti čtyřprocentní komunitě nic nemají…
Během příprav na Bratislavu se povedl další zářez v propagaci našeho sboru na síti. Od 25. února 2020 mají Doodles svou oficiální stránku na Wikipedii. Jsme tam ve třech kategoriích: České pěvecké sbory, LGBT a Hudební skupiny založené v roce 2011. Díky, pane Minka ;-)
Jen tak pro srovnání: boloňští Komos nejenže nejsou ani na italské Wikipedii, natož na světové, nemají ani své webové stránky. Jsou ovšem aktivní na facebooku. Trällerpfeifen figurují na německé Wiki pouze jako jeden řádek v seznamu gay a lesbických sborů, které fungují v německy mluvícím prostředí. O Podium Paris nenajdete na francouzské Wiki ani zmínku.
Vlastní stránka na globální Wikipedii je proti tomu samozřejmostí pro velké americké a kanadské LGBT sbory, stejně jako pro londýnský LGMC. Ovšem ani věhlasný atlantský Our Song na globální Wiki nenajdete.
Týden před Bratislavou jsme měli možnost vystoupit na festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Měli jsme poslední volný víkend před koncertem, tak se nás k nabídce zazpívat v Biu Oko nepřihlásilo dost. Dva z nás, Bohouš a Radek, ovšem kývli na to, že se diskuse po filmu The Men´s Room zúčastní. Je to velmi silný dokument o mužském pěveckém sboru Mannskoret, kterému v záběrech kamer umírá sbormistr na rakovinu. Diskusi jsme uhráli, i když diváci nevěděli, na co se nás mají ptát, když přišli na tvrdé norské heteráky.
Člověk míní, koronavirus mění
Výtěžek bratislavského koncertu Doodles měl jít ve prospěch slovenského Domu světla. Vše bylo nakonec jinak. Týden před koncertem nám zrušili pronájem sálu, ovšem ne kvůli nářku nacionalistů. Způsobil to zákaz kulturních akcí kvůli koronavirové epidemii Covid-19, která se od přelomu roku šířila světem z čínského města Wu-chan.
Českou republiku zasáhly nejen obavy z koronaviru, ale i vir samotný. Vláda nejprve zakázala všechny akce, kde by se mohlo sejít 100 lidí a více. Přišla letmá úvaha, že budeme prodávat jen 99 lístků, což byl samozřejmě nesmysl. Po omezení veřejných akcí na nejvýše 30 osob přišlo během několika dnů nařízení, že se na ulici smějí sejít pouze dva lidé a větší počet není povolen.
Přestali jsme se tedy scházet i na středečních zkouškách a naposledy jsme se místo zkoušky sešli v Pianu ve středu 11. března. Dva dny na to vláda spustila nouzový stav, a mimo jiné tím zavřela i všechny restaurace. Postupně jsme odpískali i všechny jarní koncerty. Nejdéle jsme váhali s rušením výjezdu do Norimberku, protože Německo tou dobou nemělo tak přísná opatření jako Česká republika. U nás se smělo vyjít na veřejnost pouze za nákupem potravin či kvůli cestě do práce, to vše s rouškou na tváři přes nos i ústa.
Přímo na apríla jsme tedy místo cesty do Benešova na náš společný koncert s ženskými s koulema uspořádali historicky první zkoušku Doodles prostřednictvím videokonference. Technická omezení způsobila, že jsme se sešli se sbormistrem v rámci jednoho hlasu na hodinu a půl, a to první tenor a bas jednu středu a druhé dva hlasy středu následující.
Online formou jsme pak zkoušeli až do prázdnin. Někdy se ovšem chystané zkoušky neuskutečnily, protože se nesešlo dost přítomnosti schopných. Marek stanovil početní limit pro každou takovou zkoušku na minimálně ¾ členů z každého hlasu.
Malá naděje v létě
Vláda začala opatření proti pandemii koronaviru uvolňovat v květnu a červnu, my jsme však u online zkoušek zůstali do prázdnin. Baryton a druhý tenor tak naposled zkoušeli z domovů přes počítače 3. června, bas a první tenor o týden později. Zkouška 17. června se pro slabý počet přihlášených neuskutečnila a týden na to byla poslední středa v měsíci, náš tradiční termín pro posezení uzavírající sezónu.
Setkání to bylo po tak dlouhé odluce úchvatné. Jak jsme se dlouho neměli možnost setkat, a zpívali jsme na sebe jen každý sám přes mikrofony, reproduktory a monitory, odhlasovali jsme si, že před setkáním bude i společný zpěv, nejlépe v plenéru. Místo navrhla ZZ a navrhla ho výborně. Ona ta zlá Zdena asi přeci jen nebude až zas tak zlá…
Vybrala prostředí kulervoucí, a to pod novým Trojským mostem na trojské straně. Na to, že jsme tak dlouho necvičili spolu, nám to znělo docela dobře. Navíc jsme na té cyklostezce na Drážďany zajistili zpestření okolo jdoucím i jedoucím. A jako bonus se nám dostalo pozornosti i od několika kajakářů. Ostatně, nad nedalekým vodáckým kanálem jsme to zapili, místo našeho častého Q Café, u stánku Občerstvení Slalom.
Přiblížil se termín našeho tradičního koncertu v rámci Prague Pride. Máme opět zpívat u evangelíků na Smíchově, a tak se předchozí víkend soustředíme u našich podporovatelů v Hlubočepích jako předchozí roky. Vlna koronaviru po jarním ústupu ovšem opět zesílila, a tak jsou vyhlídky na koncert nejisté. Vláda sice nehodlá zbrzdit ekonomiku tak jako na jaře, zaříznout kulturní akce se ale neštítí.
Připravujeme se tedy zodpovědně nejen pěvecky, ale i organizačně. Povoleny jsou akce do 500 osob, diváci musí mít roušky povinně, účinkující nikoliv. Omezujeme proto počet vstupenek k prodeji na 160, přestože se do sálu vejde 230 diváků. A díky Míšovi Novákovi z basu budeme mít ve vchodu nachystané dva balíky zdravotnických roušek pro ty diváky, kteří si nepřinesou své.
Jen tak mimochodem, Michal přijel na soustředění na své nové motorce, takže máme mezi sebou i pravou, nefalšovanou motorkářku. Aleš předvedl svůj designový silniční bicykl a po roční odluce se k nám z Německa vrátil Dominik. Za nového člena jsme přijali Davida Janovského. A jezírku opět vládl růžový plameňák. Závěrečnou rekapitulaci pro naše hostitele a věrnou fanynku Irenu jsme ovšem byli nuceni kvůli dešti odzpívat v garáži. Markovi se díky tomu dostalo děkovné kytice.
Koncert v rámci Prague Pride
Nová opatření proti koronaviru během týdne před koncertem nikdo ze státních orgánů nezavedl, a tak na Smíchově skutečně zpíváme. Máme nachystaných 11 písní, proti tradiční osmnáctce tedy zkrácenou verzi. Věříme, že na to diváci po jarních měsících izolace s pochopením přistoupí. Neskutečně horké počasí ovšem způsobí, že se vzduch i ve vyvětraném kostele rychle vydýchal a kratší verzi koncertu všichni splavení přítomní přivítali. Včetně účinkujících.
Nápad nastoupit překvapivě v rouškách se setkal s pochopením. Díky tomu mohli Petr s Honzou vysvětlit, že zatímco my si roušky na zpěv sundáme, diváci by si je sundávat neměli kvůli aktuálnímu nařízení ministerstva zdravotnictví. Nás samotné pak mile překvapilo, jak se Don´t Stop Me Now usadilo po jarních online zkouškách rychle a uspokojivě. Premiéra tepající slovenské skladby Po schodoch zabrala také a úspěch zaslouženě sklízeli ve svých písních i oba sólisté, Pavel a Matěj. Přes pátou sloku místo první jsme se přenesli elegantně a píseň nakonec předvedli výborně.
Marek si nad našimi výkony liboval. Už během koncertu nám svými spokojenými grimasami dával po jednotlivých skladbách najevo, že jsme ho i v těch ztížených podmínkách nezklamali. Náš výkon ocenil i po zevrubném poslechu nahrávky a kladný ohlas přišel i na naše stránky od jakési Hanky. I když jsme někdy hodně sebestřední, myšlenku na Zagorku jsme nadhodili jen pro pobavení a záhy opustili.
A pozor! Ono se to nezdá, ale poslední regulérní koncert měli Doodles naposledy přesně před rokem!!! Tedy opět na Prague Pride. V říjnu 2019 jsme se předvedli jen pěti skladbami na nesoutěžním ročníku Jirkova a předvánoční bitvu o reputaci v rozeřvané školní tělocvičně nelze za regulérní vystoupení Doodles považovat ani náhodou.
Hned prvního zářijového dne se u Marka v Čelákovicích sešel přípravný výbor pro blížící se výročí první dekády Doodles a koncert s tím spojený. Vznikl hrubý náčrt dramaturgie večera, který bude rozdělen do bloků podle etap vývoje sboru. Jako hosté vystoupí některá z těles, s nimiž Doodles společně koncertovali. Zahraniční sbory sem kvůli třem písním nebudeme tahat. Je tak daný seznam skladeb, které je potřeba oprášit či se doučit, a výsledkem z grilovačky na zahradě u Honzy a Marka je i seznam více než dvaceti úkolů. Zápis tradičně pořídil Meera.
Letní veselo po jarní vlně Covid-19 netrvalo dlouho. První týdny září 2020 se titulní zprávy v médiích věnovaly čím dál více denním nárůstům počtu infikovaných a bohužel i mrtvých. Nová restriktivní opatření na sebe nenechala dlouho čekat.
Nová zkoušková sezóna
První tři zkoušky v nové sezóně jsme ještě zvládli osobním setkáním na Spořilově. I když… tu poslední z nich, uprostřed září, jsme byli nuceni udělat dělenou. Sjeli se tedy do školy jen druzí a první tenoři, jednička nemusí být na prvním místě neustále, a navíc se snažili držet od sebe rozestupy. Jak to asi vypadalo v praxi, si dovedete představit. Dál už se zase zkoušelo online.
Korona nám roku 2020 přinesla spoustu novinek, pravdou ovšem je, že nechtěných. Dalším takovým zpestřením bylo naše první online víkendové soustředění. Marek ho nakonec stáhnul jen na sobotu, bylo ovšem výživné. Chystané koncerty v Jablonci nad Nisou a vánoční pražský jsme v rámci preventivní restrikce zrušili sami. Přiměl nás k tomu zejména fakt, že v online režimu bychom se nestihli připravit dostatečně. Zrušení Jablonce nás ovšem mrzelo nesmírně, protože sbormistryně sboru Janáček o naše společné vystoupení usilovala už dva roky.
Ponechali jsme si ovšem v záloze alespoň krátké vystoupení při zahájení brněnské sekce Mezipater. Během online soustředění jsme si tedy projeli po hlasech pouze skladby do Brna, v čele ovšem se Sedmikráskami. Přišla s tím i nová technologická výzva.
Pro případ, že bychom do Brna nakonec nejeli, jsme každý doma sám za sebe pořídili svou videonahrávku této písně. Obrovskou přípravu to ovšem stálo Marka. Natočil nám video s tím, jak nás diriguje, a pro každý hlas doprovodil patřičným podkladem. Mezipatra se ovšem nakonec celá uskutečnila pouze online.
Mimo vlastní dění v Doodles: V sobotu 24. října uspořádal Klub sbormistrů zastřešený organizací NIPOS, která pořádá i červencové kutnohorské kurzy pro sbormistry, internetovou konferenci aneb webinář k online zkouškám sborů. Markův příspěvek vyvolal značný zájem. Za účasti přes 100 sbormistrů pojal Marek akci i jako prostor pro propagaci Doodles.
Ukázalo se, že některé sbory veškeré zkoušení zařízly, protože si s novou situací nevěděly rady. Jiné se o cosi pokusily, ale výsledek je nenadchl. Markova prezentace o jednotlivých krocích, jak se Doodles, třeba ovšem podotknout, že v jeho režii, s danou situací vypořádali, ukázala, že se Doodles v tomto směru stali jedněmi z mála průkopníků. Když pak online přítomní zjistili, že jsme tímto způsobem nacvičili skladbu od Queen a koncertně ji v létě i předvedli, lepší propagaci Doodles jsme mezi renomovanými sbormistry snad ani udělat nemohli.
Je 12. listopadu a dnes jsme měli zpívat v Jablonci nad Nisou, kam nás místní sbormistryně lanaří už dva roky. Místo toho je republika sevřená a paralyzovaná druhou vlnou lockdownu, koncerty jsou zakázány, protože proud zvuku z hrdla s sebou nese i kapénky s virem, a to intenzivně a prý i na velkou vzdálenost.
A právě dnes Marek pustil na FB informaci, že máme první „studiovou“ nahrávku. Konečně se podařilo smíchat dohromady ta jednotlivá domácí cvičení z prvního online soustředění, alespoň zatím ve zvuku a bez obrazu. Původně myšleno jako zdravice pro brněnská Mezipatra, takže Sedmikrásky nad Brnem.
Ukázka pověšená Markem na FB byla nesmírně zajímavá. Čtyři pasáže záznamu, každá v prvotní neusazené verzi a nato ve verzi sesazené. Takže osm pidi nahrávek. Radost si poslechnout ty rozdíly mezi čtyřmi hrubými a čtyřmi vyčištěnými verzemi. A pozor! Tady je třeba vypíchnout, že se s tím vyčištěním doslova crcal právě Marek.
Kvůli pandemii covidu se neuskutečnil ani náš chystaný vánoční koncert. A tak jsme druhou vlnu pandemie, tu podzimní, strávili zkoušením online. Opět, jako na jaře, v lichou středu dva hlasy, v sudé středy druhé dva. Pracovali jsme na francouzské Résiste, kterou přibližně polovina sboru již znala z doby před třemi lety, kdy jsme koncertovali v Praze se sborem Podium Paris.
Kluci, kteří přišli do sboru poté, se to teď museli učit v online verzi zkoušek. Francouzskou výslovnost pochytit je těžké, i když máte vedle sebe v téže místnosti někoho, kdo vám vše přeříkává face to face. Při zkouškách online je to dvojnásob těžké. Přesto se s tím kluci dokázali popasovat a prokousali se tím. To nejsou jen Markova slova, ale i názor některých našich francouzštinářů.
Blížila se polovina prosince a Marek navrhl, že si uděláme předvánoční setkání. Jako každý rok touto dobou, tentokrát ovšem v souladu s vládními omezeními, která měla pandemii řešit. Návrh, jak to zařídit, byl k dispozici vzápětí díky Honzovi Lukasovi. Vytvořil pro akci událost v FB a nazval ji Tour de Svařák.
Kdo mohl, hned se k ní přihlásil, protože už jsme se zase fyzicky čtvrt roku neviděli. Člověk míní, vláda mění. Čísla nakaženosti coronavirem tou dobou začala znovu narůstat tak intenzivně, že vláda zakázala i prodej svařáku přes okno. Vypořádali jsme se s tím po svém. Honza přejmenoval událost na Tour de Svařák přinesený v termosce. Nakonec vláda doběhla sama sebe a okenní prodej během pár dnů zase povolila…
Zkrátka a dobře. Jsme předem domluveného data, byla středa 16. prosince, v nenápadně rozptýleném hloučku u zjara obnoveného Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, popíjíme své svařáky z termosek, čekáme na všechny pozdní příchozí, a díky Honzovi také víme, kde se cestou dá svařák do kelímku přikoupit.
Proč je třeba se o tom zmínit? Doba byla tak překotná, že nikdo z nás netušil, co bude zakázáno pozítří, natož zítra. A už vůbec ne dnes večer… Vydali jsme se pozvolna Starou královskou cestou ke Karlovu mostu a na něm se zastavili. Popíjeli jsme, řešili mezi sebou věci za poslední čtvrtrok nevyřešené či vůbec nevyřčené, a jak jsme se tam mezi sebou tak prolínali a povídali si, a povídali, a povídali, zazněl nápad udělat společnou fotografii.
Diskuse se rozvinula docela dramatická. Za běžných okolností bychom se okamžitě seřadili a společně fotili. Toto ovšem nebyla běžná situace. Některým z nás se návrh zalíbil, někteří nad ním váhali a někteří ho rovnou zavrhli. Představa, že někdo naši společnou fotografii zveřejní na sociálních sítích a Doodles pak budou veřejností popotahováni za to, že nedodržují pravidla pro sociální rozestupy, způsobila, že jsme si hromadné focení nakonec navzájem zakázali.
Zmatky nás rozdělily. Naštěstí jen dočasně. Část sboru zašla na Kampu, menší část pokračovala rovně. Nějakou chvíli tam kluci čekali, pak se ale Janův Tristan na Kampě rozštěkal tak, že jsme se opět dali dohromady. Popisovat detaily setkávání Doodles nebývá běžnou součástí této kroniky, situace byla ovšem tak podivná a podivně vyhrocená, že zmínka o ní tu má své adekvátní místo.
Stojí za to shrnout celý ten podivný rok 2020. Byl podivný nejen z pohledu Doodles, ale změnil spoustu zavedených schémat globálně. V kultuře, ekonomice, rodinných vazbách, ve všem.
Rekapitulace jen stručně. Na rok 2020 jsme měli domluvených osm vystoupení včetně zahraničí. Uskutečnilo se jen jedno, a to díky letnímu uvolnění vládních šroubů proti koroně. Zabodovali jsme ovšem v online zkouškách. Díky Markově houževnatosti a nezdolné vůli nenechat se porazit jsme byli během lockdownu schopni jako jeden z mála pěveckých sborů fungovat a dál studovat nové věci. To prosím v angličtině i francouzštině. A stali jsme se vzorem i pro mnohá zavedená pěvecká tělesa.
Na webináři sbormistrů se pak ukázalo, že jsme si se situací dokázali poradit lépe než mnohá tělesa s dlouhou historií. Covid-19 prodělalo několik našich členů a s koncem roku dorazila vakcinace i do České republiky. Teprve až to svinstvo z čínské špíny přejde, budeme se moci pořádně nadechnout.
Don´t Stop Me Now!!!
12DontStopMeNow2.mp3